Kuní Silvestr 2008

Hned odpoledne jsme se vydali na výpravu za ledopádem do Kostné hory, po cestě jsme se klouzali po jezírku, kde mimo jiné Bob s Pavlou svedli velký boj v jízdě po ledu. Bylo to napínavé, ale přece jenom Pavlíniny boty jezdili lépe. Zanedlouho jsme se objevili u domnělého ledopádu, bohužel bylo málo vody a potůček nebyl zamrzlý. I přesto tu byly supr rampouchy, obzvlášť ten ve tvaru kýty, který byl výborný na chlazení čaje, poté se z něj Kačka, Anča a Bob snažili vytvořit dokonalou kouli, kunu, prase a ještě možná něco. Nakonec jsme ho využili jako míč či puk k prazvláštní hře na Plhovském rybníce.

Po návratu na základnu před námi stála velká výzva vytopit úplně promrzlou místnost, což se po několika hodinách podařilo. Během té doby jsme si pochutnali na spoustě dobrůtek, zvláštní poděkování by si zasloužila babička holek Ryšavých, která nám dala spousty cukroví a paní Kaválková a Finková za dobrůtky výborné už napohled. Při mlsání se hrálo spousty deskovek a stolní hokej- to byly emoce:). Během večera za námi dorazily naše šikovné mažoretky Bára, Péťa a jejich kamarádka Denisa. Pavla si pro nás připravila silvestrovský program, připravovali jsme scénky na téma – Proč si děti nemají hrát s petardami,...

Zanedlouho tu už byla půlnoc, přípitek (ochutnávka, které rychlé špunty jsou nejlepší), přání, objímání a samozřejmě nějaké ty rachejtle. Poté už někteří zalezli do spacáků a jiní hráli až do ranních hodin Osadníky. Po pár hodinkách spánku jsme pomalu vylezli ze spacáků, některým musel pomoci led. To už jsme se jen stihli nasnídat, chvilku hrát deskovky, rozloučit se a upalovat domů.

Moc ráda bych touto cestou popřála i ostatním Modrostřelákům a dalším kamarádům vše nejlepší do nového roku 2009, spousty skvělých společných zážitků, úsměvu na tváři, no prostě Modrá Střelka jede!!!

Pochod Václavice-Havlovice:

Šárka

Mikulášská víkendovka 5. 12. - 7. 12. 2008

Když vznikal program na letošní Mikulášskou víkendovku, tak náčelníky napadlo, jaké by to bylo, kdyby si děti samy vyzkoušely roli hodného Mikuláše. Celý tenhle nápad báječně zapadal do původního plánu, naučit naše kamarády obdarovávat. Obdarovávání pak bylo dost hlavním tématem celé víkendovky.

Na vlakovém nádraží v Meziměstí nám paní pokladní dovolila vyrábět masky a další nezbytnosti ve vytopené čekárně po zavírací době. Z nevelké hromady věcí, které skrývala jedna taška, jedna krabice a jeden batoh se našim dětem (ale i dospělým) podařilo vyrobit perfektní masky andělů, Mikulášů a s pomocí Indulony a černé tempery i čertů. Lída se Žížou mezitím vyrobili balíčky, které měli naši Mikulášové s doprovodem rozdat lidem ve Vižňově. Celá myšlenka vznikla tak, že když my jezdíme celá léta na Vižňov, kde si hrajeme a pácháme lotroviny, tak ať to letos alespoň takto obyvatelům nahradíme. Ještě před odchodem do Vižňova byla v rámci nácviku vyslána jedna Mikulášská parta poděkovat a obdarovat balíčkem s mandarinkou, čokoládkou a podzemnicí olejnou paní pokladní na nádraží. Teď již všichni věděli, jak se to dělá a mohli vyrazit na svou pouť. Ne všichni vesničané naše „dobrodiní“ pochopili, ale u někoho se nadílka povedla, někde domorodce překvapila a u někoho se dokonce opravdu vyplatila...

Po příchodu na základnu se chodba plnila vousy, košťaty, berlami a svatozářemi, které padaly z hlav andělů. Kdo zná naše anděly, ani se nediví. Ještě štěstí, že zbyly nějaké balíčky s dobrotami, které nám mohli rozdat poněkud zvláštní dobrodinci: starý vypelichaný čert (Žíža), chromý Mikuláš (Rolf), který měl obě berly levé a usměvavý věčně mladý anděl (Hanka Ž).

Druhý den hned z rána byl v plánu objevitelský výlet do polského zapadlého lázeňského městečka Sokołowsko. Když se kolem desáté vydala na cestu první průzkumná skupinka, bylo jasné, že vše je na dobré cestě. A bylo. Cestou nás čekaly záludné otázky a úkoly. Například všichni od Poláků – domorodců víme, jak se řekne polsky žebřík, tučňák a ještě nejmíň další dvě slova. Celý výlet byl vůbec hodně zajímavý. Vůbec bych nečekal, že vylezeme z lesa a uvidíme pravý pravoslavný kostel s kulatou věžičkou. Taky víme, kdo tomuto kostelu „šéfuje“ a další nezbytné informace o tomto zapadlém, ale moc hezkém městečku. Asi nejobtížnější úkol byl překlad textu z polštiny do češtiny. Já jsem si ho užíval nejvíc pokaždé, když některému z dítek došlo, jaký význam má to které slovo. Už je mi jasné, proč se říká, že se někomu v hlavě rozsvítilo. Byl to pro mně obrovský pedagogický zážitek. Škoda jen, že dosud neznáme původní přesný překlad. Ale třeba ho Žíža někdy najde a dodatečně vyhodnotí.

Když se blížil náš modrostřelácký štědrý večer, bylo potřeba začít s přípravami bramborových salátů, motání a pečení klobás, balení posledních dárků, zdobení ovocných talířů. K nelibosti všech nám Vánoce nechaly v jídelně vzkaz, že pokud nebude uklizen ten příšerný brajgl (vousy, svatozáře apod.) ve spoldě a na chodbě, tak letos vůbec nepřijdou. Naštěstí se po krátkém odmlouvání úklid podařilo zorganizovat a Vánoce nakonec přišly. Štědrovečerní večeře byla (jako pokaždé) v partě kamarádů velmi příjemným úvodem pro další taškařici, která nás čekala s dárky. Tentokrát jsme si dárky mohli vybírat tak dlouho, dokud nebyly naše požadavky na velikost, tvar a způsob zabalení dárku zcela uspokojeny. Nikdo nesměl dárek rozbalit dřív, než byli spokojeni opravdu všichni. Každý si tak mohl vyměnit svůj dárek za dárek kohokoliv jiného.

Na nedělní dopoledne si pro nás Jáchym se Šárkou připravili akčně-logicko-politicko-finanční hru na motivy karetní hry Benk. Ze svojí pozice hazardního vydřiducha a prodavače občas šťastných karet jsem viděl děsný cvrkot. Každý běhal odněkud někam, tu někoho střelil, tu něco koupil. Sice jsem to přesně nechápal, ale o to víc jsem se bavil. Stejně jako během celé víkendovky.

Rolf

Draci u Mamuta 10. 10. - 12. 10. 2008

Po úspěšném průběhu naší akce Příští stanice: Česká republika!, jsme 10. - 12. října uskutečnili podzimní víkendovku v Krkonoších. Chtěli jsme si připomenout, co jsme v minulých dvou letech zažili na pobytu v Irsku a další rok s irskými přáteli u nás doma v Náchodě.

Skupina dětí s náčelníky a mezinárodní dobrovolnicí Naninne ze Stutgartu odjela do Dolní Malé Úpy na chatu Mamut. Už v pátek večer jsme si zahráli hru s evropskými vlaječkami, které byli rozmístěny po chatě a měly najít vylosovaný stát podle mapy Evropy. Později večer proběhlo promítání fotek ze srpnové akce s Iry v Náchodě.

V sobotu nás čekal plánovaný výstup na nejvyšší horu ČR Sněžku. Včas jsme se dostavili na autobusovou zastávku, ale ouha, autobus z Prahy na Pomezní Boudy nás odmítl vzít, s odůvodněním, že má místa poze k sezení.

Nechtělo se nám výlet vzdát, taky proto, že byl nádherný podzimní den. Rozhodnutí padlo rychle – jde se pěšky! S vlajkami nad hlavami to šlo lépe a po výstupu k boudě Jelenka a po občerstvení a doplnění tekutin jsme vyrazili vzhůru přes Svorovou horu po státní hranici, spolu s mnoha dalšími turisty a krásným slunečným počasím ke Sněžce.

V sedle pod Sněžkou začal náš štafetový běh s českou a irskou vlajkou na vrchol. Po 200 m se rozmístily dvojice a po odstartování dosáhly vlajky po osmi minutách nejvyššího bodu naší vlasti.

Po shromáždění udýchaných účastníků běhu jsme se pokochali rozhledem do kraje, zazpívali naši oddílovou hymnu a pomocí lanovky sjeli na Růžovou horu.

Dál vedla naše cesta dolů přes Růžohorky a Portášky zpět na Mamuta. Cestou probíhala hra “Saigon” spočívající v tom, že jeden zavelel Saigon! A ostatní měli 30 sekund na schování se. Pak pozoroval ten jeden, zda uvidí někoho někde a jménem ho odhalí. Vyhrával neodhalený, který byl nejblíž. Cestou se taky děti snažily anglicky konverzovat s Naninne.

Na chatě nejdříve probíhala výroba draků ve dvojicích na zítřejší Drakiádu. K večeři se připravovalo tradiční irské jídlo shepherd's pie – masový zapečený nákyp s brambory, který nás naučili Irové v Náchodě. Večer začal plánovaný Pyžamový bál – účastníci si navlékli pyžama a proběhlo taneční soutěž a vyhlášeni vítězové.

V neděli ráno jsme dodělali naše draky a vydali se na louku na kopci u Janových bud vyzkoušet naše výtvory. Hodnotil se vzhled draka délka jeho setrvání ve vzduchu a výška letu. Vzhledem k téměř absolutnímu bezvětří to nebylo nic snadného.Ve skutečnosti létal jediný drak Lukášovy mimořádně lehké konstrukce, největší Aktivkův výtvor se do vzduchu nedařilo dostat ani zapřažený za autem. Hodnotila se tedy estetika provedení.

Po Drakiádě a obědě jsme opustili prosluněné Krkonoše a na cestě domů do Náchoda se ponořili do lezavé inverzní mlhy. To už ale nemohlo pokazit dojem z krásného víkendu s Modrou Střelkou.

Žíža